Hitparáda nemilovaných spoluúčastníků silničního provozu

Při cestě autem si své partnery na silnici nevybíráte. Článek velice subjektivně charakterizuje a porovnává  řidiče, které jeho autor na silnici nepotkává rád.  

Při cestě autem si své partnery na silnici nevybíráte. V článku se pokusím blíže popsat a porovnat vybrané kategorie řidičů, které nepotkávám nejraději. Předesílám, že jde o vysoce subjektivní pohled a prosím čtenáře, aby celý článek zase nebrali tak úplně vážně.

Metoda porovnání

Ze svých vzpomínek jsem postupně vyexpedoval pro vědeckou analýzu :-) 13 skupin "problémových" účastníků silničního provozu (ÚSP), jejichž definice a bližší charakteristiky uvedu dále. Při pokusu o objektivní porovnání jsem zavedl tři ukazatele:

• frekvenci výskytu ÚSP z problémové skupiny (jak často ho potkáte);
• míru náslků interakce s ÚSP, pokud se projeví problémově (jak moc setkání můžete odnést);
• negativní subjektivní pocit z ÚSP (jak se cítíte, když ho potkáte, přesněji řečeno, jak se cítím já, když ho  potkám).

Pro každý ukazatel jsem zavedl pět bodovaných úrovní, pro frekvenci a míru následků od jedné do pěti, pro subjektivní pocit dvojnásobně. Významy jednotlivých úrovní pro jednotlivé ukazatele jsou od nejméně do nejvíce bodované takovéto:

• frekvence výskytu (FV) - nepatrná (1 bod), malá (2 body), střední (3 body), vyšší (4 body), vysoká (5 bodů);
• míra následků (MN) - zanedbatelná (1 bod), měřitelná (2 body), řešitelná (3 body), velice nepříjemná (4 body), tragická (5 bodů);
• subjektivní pocit (SP) - ani mi moc nevadí (2 body), nemám ho moc rád (4 body), nesnáším ho (6 bodů), chci ho zmlátit (8 bodů), vzteky nevidím (10 bodů).

V případě, že mi hodnocení vycházelo mezi dvěma sousedními úrovněmi, přiřadil jsem průměr z jejich hodnot (například 3,5 bodu). Výsledné hodnocení každé kategorie ÚSP jsem definoval jako součet bodů přiřazených FV, MN a SP. Každou kategorii jsem vyhodnotil a sestavil výsledné pořadí. V případě, že některé dvě kategorie "získaly" stejný počet bodů, rozhodoval počet bodů pro SP. Ve zbytku článku se budu věnovat jednotlivým kategorií v pořadí od nejméně k nejvíce nenáviděné.

13. místo: Spokojený čepičář/ 8 bodů (FV = 3, MN = 2, SP = 5). Postarší pán, vyskytující se i v létě zásadně s neoddělitelnou čapkou, v zimě ji mění za beranici, popřípadě kulicha. Jezdí rychlostí o 20-50 km/h nižší než ostatní řidiči, na dálnici a za tmy se nevyskytuje, za jízdy netelefonuje, jede si v klidu za svým a překáží, ale jinak moc neškodí. Svou pomalostí ovšem vytváří rizikové situace jak na běžícím pásu.

12. místo: Auto bez řidiče/11,5 bodu (FV = 3, MN = 2,5, SP = 6). Název kategorie je vševypovídající, pokud v autě někdo sedí, určitě to není řidič. Na rovných úsecích zničehonic zpomaluje, na kraji obce zrychluje, zastavuje uprostřed křižovatky, na víceproudé komunikaci jede většinou mezi pruhy, zbytek času přejíždí z jednoho pruhu do druhého. Občas naprosto neočekávaně úplně zastaví. Má i výrazně genderově podmíněné charakteristiky, které zde z pochopitelných důvodů nebudu rozebírat (moje paní prozatím neví, že píši blog, ale nejspíš ji to jednou někdo sdělí).

11. místo: Pán výfuku/13,5 bodu (FV = 2,5, MN = 1,5, SP = 9,5). Většinou, ale nikoli pravidlem, náklaďák nebo dodávka. Jezdí vcelku normálně nebo i docela  dobře, ale z výfuku mu jde příšerný smrad, který se nedá dýchat a asi nebude právě nejzdravější. Na takovýhle by se měla soustředit Greta Švédská. Speciální odrůdou jsou mentálně poněkud méně vybavení alfa samci, kteří to na vhodném místě zaháknou a nechají běžet, takže po pár desítkách minut vykouří půlku sídliště. V celkovém pořadí by Pán výfuku zaujal mnohem důstojnější pozici, ale je jich málo a vymírají.

10. místo: Agresivní psychopat/13,5 bodu (FV = 1, MN = 4,5, SP = 8). Tento ÚSP je zcela nepředvídatelný a když to na něj přijde, může se projevit v podstatě jakýmkoli způsobem, takže je těžké jej charakterizovat nějakým výčtem. Proletí kolem vás osmdesátkou, když zastavujete u stojanu na benzínce, nebo vás na při nájezdu z vedlejší na hlavní mohutně protroubí, riskantně předjede a zmizí, abyste ho potkali na příštích světlech, jak se rve uprostřed křižovatky s někým podobným, komu se to protroubení a prosvícení nelíbilo a rozhodl se mu to vysvětlit ručně (ano, toto se mi skutečně v roli protroubeného a později nedobrovolného diváka, přihodilo a rvačka trvala přes několik zelených a červených, takže v Praze v Letňanech vznikl v pátek odpoledne slušný dopravní kolaps). Asi vás překvapí, že se v hitparádě neumístil lépe, ale vyskytuje se jako živočišný druh ještě vzácněji než Pán výfuku, i když trend jeho výskytu je opačný (rostoucí) a evidentně má tady u nás v Čechách dobré podmínky k rozmnožování.

9. místo: Milovník počítačových her/14 bodů (FV = 3,5, MN = 3,5, SP = 7). Už toho na počítači odehrál tolik, že mu splývá virtuální realita se skutečnou silnicí a neuvědomuje si, že na volantu nemá reset tlačítko. Jezdit obvykle vcelku umí, pokud tedy má vůbec řidičák a někdy i bez něj, ale jezdí příliš rychle, na víceproudé vozovce vydrží v jednom pruhu ne déle než 10 vteřin a navíc (kvůli megahodinám stráveným u počítače) blbě vidí. Nejhorší nejsou Ti, co hrají na notebooku přímo závodní hry na okruzích, ale mistři v GTA (pro málo znalé - nejedná se o o závody formule X nebo rallye, ale o skutečně vynikající a extrémně realistickou počítačovou hru, ve které si můžete slušně vydělávat jako milý taxikář, ale můžete se i nechat najmout zločineckým gangem, popřípadě jen tak z legrace přrejet nějakého chodce a pak ujíždět policajtům).

8. místo: Hodná maminka/14 bodů (FV = 2, MN = 4, SP = 8). Má jedno nebo více malých dětí a miluje je tak moc, že jí na silnici nezajímá nic jiného a přehlédla by i dvacetitunový kamión s návěsem. Pokud je rychlostní komunikace oddělená od chodníku zábradlím a její děťátko se na zábradlí sápe, že se jako projde, vyjme ho z kočárku, jednou rukou vede po zábradlí a kočárek tlačí druhou podél zábradlí - z té strany, kde je vozovka, protože z druhé strany zábradlí po chodníku by to šlo o  něco hůře  (zažil jsem na vlastní oči)! Dost často se překrývá s lépe se umístivší kategorií "Cyklista bojovník" anebo si z této kategorie pořízuje životního partnera; pak oba společně umisťují chudáka malé do křehkého vozítka na vlečnou tyč připojenou k bicyklu, aby si toho adrenalinu a smradu z výfuků na silnici také trochu užilo a zvykalo si na něj.

7.místo: Náruživý motorkář/14,5 bodů (FV = 4, MN = 3,5, SP = 7). Motorkář není v zásadě zlý člověk a často je to opravdu sympaťák, ale samotné pořízení motorky je už dle mých zkušeností stoprocentním protimluvem k dodržování dopravních předpisů, protože jako motorkář máte pocit, že se všude vejdete a přece nebudete čekat v koloně, když ji můžete objet jak zleva, tak zprava, jak přes plnou, tak přes dvojitou. S tím, že občas nabouráte někomu otevírané dveře, se ten druhý jistě vyrovná, pokud tedy přežijete, jinak mu to asi bude líto. Vyšší level motorkáře je motorkář náruživý, který už je zcela neodhadnutelný, jezdí v tlupách po několika vedle sebe a je schopen se bleskově zjevit kdekoli u vašeho vozu poté co se zezadu zčistajasna vynoří za náklaďákem, který si pečlivě hlídáte.     

6. místo: Bílá dodávka/14,5 bodů (FV = 4, MN = 3, SP = 7,5). Jeden z nejpodivnějších ÚSP, který se vyznačuje tím, že buď jede extrémně pomalu a nutí vás při dojetí prudce brzdit anebo se naopak přemisťuje extrémně rychle a ohrožuje vás riskantním předjížděním. Bílých dodávek, které jedou relativně normálně je tak deset procent. Zajímalo by mne, co ty pomalé dodávky vozí, možná pašují mezi zeměmi evropské unie ukrajinské zámečníky po deseti.   

5.místo: Nemyslící skotačící parkující/15 bodů (FV= 4,5, MN = 2, SP = 8) Podobně jako bílá dodávka se vyskytuje ve dvou podčeledích. Ta první tráví desítky minut popojížděním na parkovišti u hypermarketu než najde parkovací místo co nejblíže obchodu, za tu dobu se několikrát mine a pozdraví s dalšími nemyslícími skotačícími parkujícími a rve si vlasy, když někdo z nich zabere "hezké" místo do dvaceti metrů od vchodu, namísto toho, aby zastavila 50 metrů od vchodu na poloprázdném úseku parkoviště a během půl minuty už nakupovala. Ta druhá se projevuje na poloprázdných parkovištích umístěných podélně k okraji komunikace (potkáte ji zcela spolehlivě v Praze na Italské u Chotkových sadů), vyhlíží si oběti parkující na zcela volném úseku, a namísto využití jiné zcela volné části parkoviště umístí své auto do deseti centimetrů před vaše, počká na dalšího podobného nemyslícího, který vás odřízne zezadu, a pak se pravděpodobně společně fyzicky uspokojují za křovíčkem při pohledu na to, jak se zoufale snažíte odjet a nenabourat.        

4. místo: Telefonista bez bluetooth/15 bodů (FV = 4, MN = 3, SP = 8) Jedná se opět o genderově podmíněnou kategorii, i když ne tolik, jako auto bez řidiče. Je neuvěřitelné, jak dokáže po ideální trase vybrat pravoúhlou křižovatku během hádky s manželem nebo pomlouvání kamarádky. Pokud se může spolehnout na okolí, jezdí v pohodě a umí to, jestliže však najde některou z kategorií bodujících v této hitparádě, něřkuli někoho ze stejné kategorie, nemá šanci a bourá. Nemotorizovaná příbuzná verze se zhmotňuje jako chodec nebo dokonce cyklista se sluchátky na uších a je extrémně nebezpečná.  

A nyní bych rád vyhlásil stupně vítězů, obsazené poměrně velmi rezolutně a s převahou.

3 misto: Cyklista bojovník/16 bodů (FV = 4, MN = 4,5, SP = 7,5) Vyznačuje se tím, že neumí uchopit do paží nic okrouhlého a proto musí dát zavděk řidítky od bicyklu. Přestože často působí komicky, zejména když se snaží na rovince předjet nějaké auto lepší značky, nemám ho rád. Ve svém zlatavě šedočerném oblečku vám neustále dává najevo, že na silnici a vlastně ani na tento svět nepatříte a že vaše karma je definitivně poznamenaná těmi tisíci kilometrů za volantem. V zimě při mínus pěti a níže už namísto averze vyvolává soucit a obavy, že přimrzne ke kolu a bude muset být odstřižen. Těm, kteří ho mají rádi stejně jako já, doporučuji zadat do googlu spojení "cyklista penis" a užít si obrázky.   

2. místo: Přilepený úchyl/18 bodů (FV = 5, MN = 3, SP = 10) Můj velký favorit, kterého nakonec ale  ani absolutní SP ho nedokázalo  posunout na vítěznou pozici. Přisaje se ve stovce na vaše auto zezadu a ze vzdálenosti třiceti centimetrů vám olizuje výfuk nemaje strach, ze vaše pouhé škrtnutí o brzdu vás oba pošle do věčných lovišť. Pokud před sebou narazí na slabší povahy, které jeho tlak nezvládají a úprk pryč se tak stane jejich základním cílem, vytváří povahou svého jednání kaskádově nebezpečné situace ve skupinkách. Jeho styl (ne)uvažování je pro mne záhadou, protože popírá základní prvek našeho mentálního vybavení, který se formoval po statisíce let - pud sebezáchovy. Říkám si pro sebe, že možná má jeho jednání sexuální kontext, protože jedině sexuální pud je schopen pud sebezáchovy dočasně vypnout, ale nedokáži ten kontext ve svých úvahách/představách konkretizovat. .     

1. místo: Diagnóza kamion/19 bodů (FV = 5, MN = 5, SP = 9) Velký favorit, kterému jsem to vítězství nepřál, ale nakonec jsem musel potupně rezignovat. Zástupce kategorie potkávám pravidelně a i ve větších počtech na severním okraji Prahy na dvoouproudém (před odbočkou na Březiněves a na pár místech i později až tříproudém) nájezdu na D8). Vždy znovu a znovu mě udiví, že se mne pokouší předjet na úseku s rychlostí omezenou na 80km/h, kde obvykle jedu téměř 90km/h - často zprava a někdy i zleva, a když se mu to nepovede a musí se stáhnout, brutálně mě protroubí. Spektrum projevů Diagnózy kamiona je samozřejmě mnohem širší a spojují je dvě univerzální zásady: "Když už se rozjedu, tak zastavím buď na červenou nebo až v cíli, ale nikdy jindy" a "Brzdy jsou jen pro slabochy". Z internetových  dskusí vyplývá, že trpí mesiášským komplexem a namísto toho, aby šel do sebe, hájí se tím, že 1)lidé moc nakupují 2)jeho šéf ho přetěžuje a hrozí vyhazovem (něco o tom vím a je to tak, že mu šéf obvykle nechá vybrat ze dou možností - buď budeš jezdit tak, jak se má a vyděláš si adekvátně tomu, že jsi ani "nevystudoval" učební obor, anebo budeš jezdit o hodně víc a budeš v balíku. Asi před půl rokem jsem v nějakém diskusním pořadu na Radiožuználu zachytil názor, že nám v České republice schází 15 000 řidičů kamionů. Pánbůh s námi!

Vítěz mé interní soutěže v sobě koncentruje víceméně všechno to špatné, co se na našich silnicích odehrává a představuje téma, které by pro mne tahle společnost měla řešit mnohem dříve než globální oteplování. Idealizované vzpomínky z dětství na ladovskou zimu jsou několikanásobně přebíjeny vzpomínkami na parkoviště, odpočívadla a benzínky bez kamionů, kde se dalo bez problémů vybrat místo k parkování, vyjít z auta, běhat a uvolněně dýchat. Teď se na parkoviště přes odpočívající kamiony pomalu ani nedostanete, ale nikomu to, zdá se, nevadí, podobně jako strašlivé statistiky nehodovosti a úmrtí v důsledku naprosté ztráty zodpovědnosti řidičů (naivní kontraargument o tom, že osobní auta bourají také neberu, protože, i když to  tak nevypadá, je pořád kamioňáků řádově méně).